Macuo Bašó

  • Žhavé slunce
  • Horská stezka
  • Stará tůň
  • Dárek z Eda
  • Zimní den
  • Kvetoucí kaštan
  • Mlčení
  • Zázrak
  • Vážka
  • Koště
  • Podzim
  • Sněm samurajů
  • Vějíř
  • Slzy
  • Zloděj
  • Slavík
  • Tropický déšť

Kobajaši Issa

  • Noc
  • Slimák a Fudži
  • Vážka
  • Světluška
  • Můj dům
  • Staré chrastí
  • Komár
  • Zrcadlení
  • Cikáda
  • Slavnost
  • Úplněk
  • Žába a mrak
  • Issa a cvrček
  • Dům v bambusu

Josa Buson

  • Měsíc
  • Rýžová pole
  • Studna a kamélie
  • Motýl a zvon
  • Hora Jošino
  • Hlavolam
  • Motýl v hrsti

Enomoto Kikaku

  • Chrám a květy
  • Starý rybář
  • Sen
  • Květy třešní
  • Žebrák

Šida Jaba

  • Květy kamélií
  • Slavík a prodavač

Ostatní

  • Lidský život
  • Datel
  • Krtek a fialky
  • Dítě a světlušky
  • Stará tůň 2
  • Tlučení
  • Měsíc ve vodě
  • Zloděj a Měsíc
  • Měsíc a borovice
Haiku je japonská zenová poezie, která v několika málo verších zachycuje přítomný okamžik a vyvolává v člověku prožitek tohoto okamžiku. Nevyžaduje přemýšlení o významu veršů, ale naopak klid mysli, díky němuž může čtenář opravdu odhalit krásu haiku. Přejeme Vám klidnou mysl a krásné chvíle s haiku.
Žhavé slunce
odplouvá do moře
po řece Mogami.

Macuo Bašó (1644 - 1694)

Na horské stezce
pojednou slunce vyšlo
z broskvových květů.

Macuo Bašó (1644 - 1694)

Do staré tůně
skočila žába.
Žbluňk.

Macuo Bašó (1644 - 1694)

Vánek z hory Fudži
jsem nabral na vějíř -
můj dárek z Eda. (*Edo: starý název pro Tokyo)

Macuo Bašó (1644 - 1694)

Zimní den,
na koni přimrzlý
můj stín.

Macuo Bašó (1644 - 1694)

Nevšímán chodci
u vaší chýše stojí
kvetoucí kaštan.

Macuo Bašó (1644 - 1694)

Od novoluní
mé srdce nemlčelo.
Dnes mlčí -
štěstím.

Macuo Bašó (1644 - 1694)

Jaký zázrak -
svěží zelení prosvítá
sluneční záře.

Macuo Bašó (1644 - 1694)

Na stéblo trávy
vážka sedá a stéblo
jí sednout nedá.

Macuo Bašó (1644 - 1694)

Mete zahradu
a zapomíná na sníh -
to je ale koště.

Macuo Bašó (1644 - 1694)

Přes měsíce kotouč,
studené slzy prší.
Blíží se podzim.

Macuo Bašó (1644 - 1694)

Sněm samurajů.
Slova ostrá
jako čerstvá ředkev.

Macuo Bašó (1644 - 1694)

Popsaný vějíř
chtěl jsem roztrhnout,
ale loučení bolí.

Macuo Bašó (1644 - 1694)

Jaro odchází,
ptáci pláčou,
i ryby mají oči plné slz.

Macuo Bašó (1644 - 1694)

Jedné noci
poctil mě návštěvou zloděj
a vzal s sebou rok.

Macuo Bašó (1644 - 1694)

Slavík
zpívá po celý den.
A den není dost dlouhý.

Macuo Bašó (1644 - 1694)

Mrak.
Pokouší se pohltit měsíční paprsky.
Tropický déšť.

Macuo Bašó (1644 - 1694)

Měsíčná noc
v moci má řeku i celou
snovou krajinu.

Kobajaši Issa (1763 - 1827)

Slimáček malý
pomalinku šplhá
na horu Fudži.

Kobajaši Issa (1763 - 1827)

Třikrát se po ní oženeš
a vážka ti stejně zasedne
místo na letní rohoži.

Kobajaši Issa (1763 - 1827)

Člověk se za ní žene
a světluška stejně unikne
i kdybys duši vypustil.

Kobajaši Issa (1763 - 1827)

Nemyslím na něj,
nedívám se, a přece tam je -
můj dům.

Kobajaši Issa (1763 - 1827)

Bože to výská.
Pálím staré chrastí.
Čemu se směje?

Kobajaši Issa (1763 - 1827)

Pod rozkvetlou sakurou
bodl mě komár
a já nadávám i květům.

Kobajaši Issa (1763 - 1827)

V očích vážky
se zrcadlí
vzdálené hory.

Kobajaši Issa (1763 - 1827)

Uprostřed oltáře
v místě nejsvětějším
zpívá cikáda.

Kobajaši Issa (1763 - 1827)

Vážka
v červených šatech
letí na slavnost.

Kobajaši Issa (1763 - 1827)

Dítě vzlyká:
"Já to chci!"
Jasný úplněk.

Kobajaši Issa (1763 - 1827)

Žába se tváří,
jako by právě na oblohu
vykvákla mrak.

Kobajaši Issa (1763 - 1827)

Musím se obrátit na bok,
dej si pozor
cvrčku.

Kobajaši Issa (1763 - 1827)

Ztracen v bambusu.
Zazáří však, vyjde-li Měsíc.
Můj dům.

Kobajaši Issa (1763 - 1827)

Proklouzl rybářskou sítí,
nevšímá si nalíčených šňůr.
Měsíc na vodě.

Josa Buson (1716-1784)

Z rýžových polí
už opadla voda.
Strašák má nohy jak chůdy.

Josa Buson (1716-1784)

Do temnot staré studně
padá
květ kamélie.

Josa Buson (1716-1784)

Na obrovitém
chrámovém zvonu sedí
motýlek spící.

Josa Buson (1716-1784)

Polyká mraky
a vydechuje květy
hora Jošino.

Josa Buson (1716-1784)

Bílý lotos,
uříznout či nechat -
mnichův hlavolam.

Josa Buson (1716-1784)

Jako bych nedržel nic.
Motýl v hrsti.

Josa Buson (1716-1784)

Buddhistický obřad.
Vycházím z temna chrámu.
Ó, květy třešní!

Enomoto Kikaku (1660 - 1707)

Půvabné ryby.
Ach, kdyby starý rybář
moh si jich dopřát!

Enomoto Kikaku (1660 - 1707)

Ve snu bodnut dýkou...
Byl to vskutku jen sen?
Štípla mě blecha.

Enomoto Kikaku (1660 - 1707)

Na větvích třešní
vzdor znějící zvonům chrámu
se květy drží!

Enomoto Kikaku (1660 - 1707)

Jak šťastný žebrák!
Obloha i země
je mu letním šatem.

Enomoto Kikaku (1660 - 1707)

Když jsem vše zametl,
zas na zem spadlo
pár květů kamélií.

Šida Jaba (1662 - 1740)

Ó, slavík zpívá!
V tu chvíli u vrat křičí
prodavač lusků.

Šida Jaba (1662 - 1740)

Zas květ se snesl.
Tak pomíjí a hyne
i lidský život.

Uedžima Onicura (1660-1738)

Datel si hledá
strom prohnilý, ač kolem
sakury kvetou.

Naito Džósó (1661 - 1704)

V úsvitu rána
fialky šikmo leží;
krtkovo dílo.

Nozawa Bončo (1640 - 1714)

Zbloudilé dítě,
ač neustává plakat,
světlušky chytá.

Jošida Rjúsui(asi 1691–1758)

Do staré tůně
jsem pak skočil i já.
A žába nikde.

Kameda Bósai (1752 - 1826)

Tluču mouchy
tluču komáry
tluču sám sebe.

Taneda Santóka (1882-1940)

Měsíc ve vodě,
hned rozbitý na střípky
a hned zase celý

Mistr Džošu

Zloděj ho tu zapomněl.
Měsíc v okně.

Ryōkan Taigu (1758–1831)

Oslnivé je světlo Měsíce.
Pokud se zas narodím,
tak jako borovice na vrcholku hory

Ryōkan Taigu (1758–1831)