HINDUISMUS

Název hinduismus pochází z perského slova hindu (v sanskrtu sindhu), což je název oblasti v okolí řeky Indus. Muslimští Peršané tak slovem hindu označovali nemuslimské obyvatelstvo, žijící za řekou Indus. Hinduismus není náboženstvím v užším slova smyslu, je to spíše nábožensko - sociální systém, který v sobě zahrnuje také právní a společenské normy.

Hinduismus vzešel z předchozího tzv. védského náboženství, ve kterém se uctívaly přírodní síly (oheň, vítr ap.) a božstva vládnoucí těmto přírodním silám (Agni – bůh ohně, Súrja – bůh Slunce ap.).

- ↑ -

REINKARNACE

Podle hinduistického pohledu se nesmrtelné Já (Átma) nerodí ani neumírá, nikdy nevzniklo a nikdy nezanikne a po smrti těla vstupuje do těla nového (podobně jako když člověk odhodí obnošené šaty a vezme si nové). Do jaké podoby se člověk převtělí, závisí na jeho minulých činech (na jeho karmě). Může se znovu narodit na tomto světě v lidské či zvířecí podobě, nebo se může narodit ve světech nebeských či pekelných. Pobyt v nich může trvat různě dlouhou dobu, ovšem v žádném případě není věčný (jelikož jsou tyto světy součástí hmotného vesmíru, zanikají společně s ním). Po nějaké době se jedinec znovu narodí na Zemi a cyklus znovuzrozování (samsára) pokračuje až do definitivního vysvobození (mókša).

- ↑ -

KARMA

Karma (karma – činit, konat, působit) vychází z dharmy (dharma – podstata, přirozenost, zákon). Je to přírodní zákon příčiny a následku, podle kterého každý čin je neodlučitelně spojen se svými důsledky. Z tohoto pohledu neexistuje v hinduismu žádný trest nebo odměna. Člověku je dána svobodná vůle, která mu umožňuje volit mezi do¬brem a zlem. Když se chováme v souladu s dharmou, mají pozitivní síly převahu a výsledkem jsou pocity štěstí a uspokojení. Převažují-li v životě negativní síly, pak vznikají pocity bolesti a utrpení. Jsou-li negativní a pozitivní síly v rovnováze, jsou naše život¬ní pocity neutrální.

V Bhagavad Gítě (což je část Mahábharáty – viz níže) Kršna radí Ardžunovi, aby jednal v souladu se svou vlastní dharmou a nepochyboval. "Ať tvé činy nejsou spjaty s ovocem tvých činů. Nechť odměna není podnětem tvých skutků! Ale neoddávej se ani nečinnosti. Buď vytrvalý v józe, Ardžuno. Konej své povinnosti nezištně a zůstaň nedotčen jejich zdarem či nezdarem."

- ↑ -

JÓGA

V překladu to znamená sjednocení, spojení nebo také cesta. Jedná se o metodu či cestu, která vede k překonání věčného koloběhu zrodu, úmrtí a znovuzrození, a tím dosažení vysvobození. Tradičně se rozlišují čtyři základní druhy jógy:

Bhakti jóga - je cesta lásky a oddanosti, kde vysvobození je dosaženo skrze totální odevzdání se Bohu či mistru. Je to odhalení Božství pomocí lásky. Praxí bhakti jógy je například satsang (sat – opravdový, sangha – společenství; satsang – pobývání ve společnosti mistra), čtení svatých písem, zpěv božích jmen atd. Její součástí je též mantra jóga (mantry jsou posvátné slabiky či texty, při jejichž zpívání a opakování vznikají vibrace, které očišťují mysl a vedou k vyšším stavům vědomí).

Karma jóga - je cesta činů, kde vysvobození je dosaženo skrze nesobecký život a službu druhým, sjednocení se s Bohem pomocí odpoutané činnosti. Je to cvičení, které lze provádět po celý den při jakékoli činnosti.

Džňána jóga - je cesta poznání a moudrosti. Vysvobození je dosaženo skrze studium a meditaci, sledováním vědomí Absolutního Božství.

Rádža jóga - je královská cesta, jejíž hlavní body formuloval ve svém díle Jógasútra mudrc Pataňdžálí. Původní název byl aštangajóga (osmidílná cesta), jejíž části jsou:

jama- pět činností, jichž je třeba se vyvarovat
nijama- pět činností, které je třeba dělat
ásány- tělesné pozice
pránájáma- dechová cvičení
pratjáhára- odvrácení pozornosti od smyslových vjemů a nasměrování dovnitř
dhárana- koncentrace
dhjána- meditace
samádhi- sjednocení

Hatha jóga, zahrnující hlavně tělesná cvičení, se považuje za součást rádža jógy.

- ↑ -

HINDUISTICKÉ POJETÍ ČASU A SVĚTA

Současná teorie vzniku světa pochází z Manuova zákoníku, podle něhož je stvořitelem celého světa bůh Brahma. Svět netrvá věčně, ale je periodicky ničen a znovu tvořen. Postupně prochází čtyřmi věky jednoho cyklu mahájugy. Mezi každými dvěma věky je 400 let soumraku předchozího a poté 400 let svítání následujícího věku. Krtajuga či satjajuga představuje počáteční zlatý věk, každý další věk je o něco horší, upadají mravy, snižuje se délka života i inteligence.

MAHÁJUGA

Je období trvající 4 320 000 let. Dělí se na:

Krtajuga či satjajuga (zlatý věk)1 728 000 let
Trétájuga (stříbrný věk)1 296 000 let
Dváparajuga (bronzový věk)    864 000 let
Kalijuga (železný věk)    432 000 let

Po uplynutí mahájugy nastane pralaja - rozplynutí.

MANVANTARA = 71 mahájug

Stvoření světa a vláda Manua (praotce lidstva).

Na konci tohoto období nastává potopa světa.

KALPA = 1000 mahájug

2 kalpy = Brahmův den

(jedna kalpa pro Brahmův den a jedna kalpa pro Brahmovu noc)

MAHÁKALPA = 100 Brahmových let

Po uplynutí jedné mahákalpy Brahma umírá.

Nastane mahápralaja (velké rozplynutí) a kosmický cyklus začne znovu od začátku.

- ↑ -

MANVANTARA

Je to období trvající 71 mahájug, kterému vládne vždy jeden Manu (otec lidské rasy stvořený samotným bohem Brahmou). Manu je v tomto období nejen vládcem, ale také stvořitelem světa a všeho živého i neživého.

Název manvantara pochází ze sanskrtských slov manu (lidstvo, člověk) a antara (trvání). Na konci období manvantary nastává potopa světa (období samdhikálá trvající stejně dlouho jako krtajuga, tedy 1 728 000 let).

V období jedné kalpy (poloviny celého Brahmova dne) tak proběhne 14 období manvantar. Pak nastává stejně dlouhé období (jedna kalpa) Brahmovy noci, kdy celý svět zanikne a nastává období odpočinku. Poté se cyklus znovu opakuje.

V současné době se nacházíme v sedmé manvantaře, které vládne Manu Vaivasvata.

- ↑ -

SEDM MUDRCŮ

Na začátku každé manvantary se vždy rodí sedm mudrců (saptariši), nejvyspělejších bytostí ve stvořeném světě, kteří jsou ochránci Božích zákonů. Přinášejí na zemi potřebné Poznání a Energie.

V současné manvantaře to jsou:
Atri,
Bhrigu,
Kuša,
Vasištha,
Gautama,
Kašjapa,
Aňdžirasa.

- ↑ -

MANUŮV ZÁKONÍK

Manu byl prastarý mudrc a první král vládnoucí na zemi (ve státě Brahmávarta - svatá země), který zachránil lidstvo během potopy světa, když na radu boha Višnua (který se tehdy zrodil jako ryba) sestrojil obrovskou loď, ve které se on i ostatní lidé zachránili.

Po potopě světa byl Manu svými stoupenci požádán, aby vyjevil, co mají dělat, jak žít, aby byli v budoucnu uchráněni před podobnou katastrofou.

Manu společně s mudrcem Bhrigu (jeden ze sedmi prvních mudrců) vytvořil tzv. Manuův zákoník (v sanskrtu manusmrti nebo manusmriti, manus – člověk, lidstvo, moudrost, mriti – smrt, umírání) obsahující ve 12 knihách souhrn bráhmanské moudrosti, včetně právních předpisů a životních rad.

V první části se hovoří o původu světa, ve druhé o podstatě zákona, ve třetí až desáté knize o dharmě (cestě či zákonu) pro různé společenské třídy (kasty). Zde se nejprve vykládají pravidla a zákony pro bráhmany (kněze) a jejich žáky, pravidla a rady pro kastu kšátrijů (válečníků, politiků), pro kastu vaišijů (obchodníků, řemeslníků, zemědělců) a pro kastu šúdrů (služebníků, dělníků, bezzemků) a pak obecná pravidla pro nepříznivé časy. Jedenáctá kniha je věnována pokání a dvanáctá mluví o plodech různých činů.

- ↑ -

VÉDY

Jsou to nejstarší dochované sanskrtské texty, které tvoří základ hinduistické víry. Samotné slovo véda v sanskrtu znamená "poznání, vědění". Tyto texty patří mezi tzv. šruti – to, co bylo slyšeno (zjeveno). Nejstaršími védskými texty jsou následující čtyři sbírky:

RGVÉDA - (též Rigvéda; rc – verš, chvála) je sbírka 10 600 náboženských veršů psaných v sanskrtu. Mimo jiné obsahují i mýty o vzniku světa a modlitby k bohům, především bohu Agnimu (búh ohně) a bohu Indrovi (vládce nebe a deště).

SÁMAVÉDA - (sáman – chvalozpěv, náboženská píseň) je sbírka 1550 veršů z Rgvédy, které jsou melodicky zpracované do podoby náboženských písní.

JADŽURVÉDA - (jadžus – oběť, uctívání) je sbírka návodů obětního uctívání (bohoslužeb, rituálů) doprovázených zpíváním manter.

ATHARVAVÉDA - (Atharvan – prastarý mudrc, který údajně jako první začal vykonávat oběti ohně) je sbírka obětních a zaklínacích formulí určených hlavně na léčení různých chorob.

Védské texty se dále dělí na samhity, bráhmany, áranjaky a upanišady.


SAMHITY - (samhitá – spojení, sjednocení; síla udržující vesmír pohromadě) jsou verše (mantry), které tvoří základ véd (např. Rgvéda-samhitá je označení pro mantry z Rgvédy) a jsou symbolickým vyjádřením Pravdy.

BRÁHMANY - (bráhmana – to, co pochází od Brahmy) jsou výkladové části navazující na samhity, které objasňují jejich význam.

ÁRANJAKY - (áranjaka – pustina, divoká příroda, les) jsou pojednání o riskantních a nebezpečných rituálech, které mohou být prováděny pouze o samotě v pustině či v lese.

UPANIŠADY - (upanišad – mystérium, záhada, tajná nauka; též sedět u nohou někoho a naslouchat) jsou texty objevující se na konci bráhman a árajnak známé také pod názvem védánta. Soustředí se na nejhlubší podstatu véd, Nejvyšší Pravdu o skutečnosti a na povahu a formu lidského vysvobození (mókša). Původně jich bylo přes 11 tisíc, dochovalo se něco málo přes 200.

Védánta - (védánta – úplné pochopení véd, konec véd) je filosofie, která vychází z textů upanišad. Védánta ustupuje od všech rituálů a obřadností véd a soustředí se na vysvětlení smyslu, podstaty, cíle véd.

Později se název védánta začal používat jako označení filosofických škol, které se snažily o dosažení seberealizace skrze pochopení Nejvyšší Pravdy o podstatě Univerzálního Vědomí (Boha) a individuálního vědomí (duše). Mezi tyto školy patří advaita védánta, což je učení o nedualitě, jehož jedním ze zakladatelů je mudrc Ádi Šankara (788-820 A.D.).

- ↑ -

POSTVÉDSKÁ LITERATURA

Jedná se o pozdější texty, které navazují na védy a které dále rozvádějí a vysvětlují jejich význam. Patří do skupiny tzv. smrti – to, co bylo zapamatováno.

VÉDANGY - (v překladu údy véd) jsou sbírky zaměřené na studium véd, které podrobně rozebírají fonetiku (šikšá), rituály (kálpa), gramatiku (vjákarana), etymologii (nirukta), astrologii (čanda) a astronomii (džjótisa).

PURÁNY - (purána – mytologie; starodávný) jsou sbírky příběhů o vzniku vesmíru a bohů, o hrdinských činech bohů, polobohů, králů či světců, sbírky chvalozpěvů, popisů poutních míst, ceremonií a slavností.

Mahápurány - je skupina 20 (podle jiných zdrojů 18) sbírek o 429 000 verších, rozdělených do tří skupin: Brahma purány, Višnu purány a Šiva purány .

Upapurány - (upa – níže, pod) je rozsáhlá sbírka téměř 100 vedlejších purán.

ITIHÁSY - (itihása – historie, legenda, tradice; tak to vskutku bylo) jsou epické básně, mezi něž patří například:

Mahábhárata - (Velké vyprávění o Bháratovcích) je epos, který je považován za pátou védu. Je to druhá nejdelší báseň na světě. Skládá se z 18 knih a obsahuje celkem 110 000 dvojverší. Za autora je považován mudrc Vjása (Véda Vjása).

Příběh vypráví o dvou rodech pánduovců a kuruovců odvozujících svůj původ od legendárního krále Bháraty. Zakladatel rodu kuruovců byl slepý král Dhrtaráštra, který měl sto synů. Zakladatel rodu pánduovců byl jeho bratr Pándu, který měl pět synů (Judhištira, Bhíma, Ardžuna, Nakula a Sahadéva).

Po smrti Pándua rozdělil Dhrtaráštra vládu mezi své syny a syny svého bratra. Když však Kuruovci, vedeni podlým Durjódhanou, připravili lstí Pánduovce o vládu (ve falešné hře v kostky), bylo dohodnuto, že Pánduovci odejdou na třináct let do vyhnanství a poté jim bude vláda vrácena. Po uplynutí lhůty však Durjódhana nehodlal dohodu splnit. Spor vyvrcholil velkou bitvou, ve které Pánduovci za pomoci boha Kršny zvítězili. Judhištira se stal svrchovaným králem a vládl se svými bratry po mnoho let. Nakonec Pánduovci vstoupili do říše bohů.

Bhagavad Gíta - (Zpěv vznešeného) je část Mahábháraty. Je jednou z nejvýznamnějších posvátných knih hinduismu. Děj se odehrává těsně před bitvou, kdy je Ardžuna zmítán pochybnostmi, zda bojovat nebo boj se svými příbuznými odmítnout. Jeho pochybnosti jsou rozptýleny Kršnou, který mu vyjevuje transcendentální moudrost. Na Bhagavadgítu navazuje Uttara Gíta, která obsahuje další duchovní rady předávané Kršnou Ardžunovi během bitvy.

Rámájana - epos o životě Rámy (více viz část věnovaná Rámovi).

UPAVÉDY - (upa – pod, níže) jsou dodatky k védám, kam patří například Ájurvéda (pojednání o léčitelství), Dhanurvéda (pojednání o lukostřelbě), Gándharvavéda (pojednání o hudbě), Šastrašastra (pojednání o válečnictví), Sthápatjavéda (pojednání o architektuře), Nátjavéda (pojednání o umění).

- ↑ -