DALŠÍ KULTURY

Písně judaismu

Židovské náboženské písně většinou oslavují Hospodina neboli JHVH. V judaismu se podle třetího přikázání desatera božích přikázání (Starý Zákon, kniha Exodus) nesmí brát jméno Boží nadarmo. Podle tohoto přikázání Židé nevyslovují (a také nepíší) boží jméno. Místo toho používají jiná označení pro Boha:

יהוה

JHVH (YHWH)

Jedná se o čtyři písmena z označení Boha v latině JeHoVaH, z hebrejštiny YaHWeH, pocházející z biblické knihy Exodus, kde Bůh odpovídá Mojžíšovi "Jsem, který jsem", v hebrejštině (He) Ehyeh Ašer Ehyeh. Kratší formy tetragrammatonu (JH, vyslovováno jah, či JHV jahu) se objevují ve jménech osob (EliJaHu) nebo v žalmech (Halelu-JaH).

Dále se jako označení pro Boha používají výrazy:

EL ELJON Bůh nejvyšší, EL ŠADAJ Bůh Všemohoucí, ELOAH Bůh, ELOHIM Bůh posel či soudce, ELIJAHU Eliáš, ADONAJ Pán.

שׁלום

ŠÁLOM

Mantrou míru, celistvosti, dobra a hojnosti je mantra ŠÁLOM.

Šálom (שׁלום) se překládá jako mír. Ale má i další významy. Slovo pochází z písmen šín-lamed-mem (שׁ-ל-ם). Šín odkazuje k šálom a znamená mír a dokonalost. Lamed je akronym z lev (srdce), mevin (chápat) dá’at (poznání) a odkazuje k srdci, jež má pochopení moudrosti. Mem odkazuje k vodám, k lidem, k jazykům, k vlnám na vodě. Může tedy též znamenat dosažení celistvosti, úplnosti.

Jedním ze židovských mystických směrů je chasidismus. Pojem chasidé pochází z hebrejského חסיד chasid, což znamená laskavý, a později to sloužilo k označení úctyhodných, Bohu oddaných lidí, světců. Chasidský judaismus vznikl v 18. století jako reakce na konzervativní náboženské přístupy a důraz kladl na prožívání jednoty s Bohem a na vlastní zkušenost. Tím se řadí mezi mystické směry a ve svých přístupech má blízko i ke kabale. Chasidským hnutím byli ovlivněni kromě jiných i židovský filosof Martin Buber.

Písně islámu

Jedná se o náboženské písně oslavující Alláha. Slovo islám znamená "odevzdání se" Bohu, Alláhu. Základem islámské víry je Korán, představující slovo Boží zjevené Bohem skrze archanděla Gabriela proroku Muhammadovi a považované za absolutní pravdu.

Mantra LA ILAHA ILLA ALLAH je veršem z Koránu, který znamená: „Není boha kromě Alláha“, „Není boha kromě Boha“.

Verš lze chápat tak, že jedinou Skutečností, co je za veškerým světem, je jediný Alláh, jediný Bůh, jediné Božství, a pak je to v souladu s poznáním mistrů všech náboženství.

Mezi mystické směry islámu patří súfismus. Súfijské učení klade důraz na přibližování se Bohu vlastní zkušeností. Velký význam zde hrají kruhové tance prováděné praktikujícími, kteří jsou označováni jako súfí či dervišové. Súfijské učení říká, že je tolik cest k Bohu, kolik je hledajících, a že jednotu s Bohem lze dosáhnout prostřednictvím mistra, kterého si každý žák sám vybere a jemuž je oddán.

Za zakladatele řádu Tancujících dervišů a súfismu je považován perský mystik a básník ze 13. st., Rúmí. Dalšími súfijskými světci jsou Omar Chajjám, Ibn Sina nebo světice Rabia.

„Loučit se je jen pro ty, kteří milují svýma očima. Pro ty, kteří milují srdcem a duší, neexistuje žádná oddělenost.“ (Rúmí)

Zcela výjimečným mystikem, světcem a básníkem je Kabír (14. - 16. st.). Narodil se ve Varanasí, měl blízko jak k hinduismu, tak k islámu, ale konzervativní přístupy obou náboženských systémů odmítal, takže je někdy považován za stoupence súfismu. Podle Kabíra je třeba, aby člověk jdoucí k Pravdě považoval vše živé i neživé za božské, aby se nenechal ovlivňovat situacemi vnějšího světa a aby se zbavil představy o svém „já“.

Z jeho básní a písní, které se v hojné míře zpívají dodnes, je zřejmé, že se vymanil z omezeného pohledu tradičních náboženských přístupů, překročil dualitu světa, dualitu „já a druzí“ i dualitu „já a Bůh“.

„Uvnitř hranic Milovaného nenajdeš. Milovaný je bez omezení. Bůh miluje toho, kdo hledí mimo dvojnost, a proto jen ti, co jsou mimo hranice, s Ním mohou být spojeni.“ (Kabír)

Písně křesťanství

Křesťanské náboženské písně, ať v latině, jež byl u nás původním liturgickým jazykem, nebo v češtině, jsou především modlitby, prosby. Modlitba k Ježíši Kristu KYRIE ELEISON KRISTE ELEISON znamená Pane smiluj se, Kriste, smiluj se, buď milosrdný, dej mi své požehnání.

Opakování jména MARIA odkazuje na Pannu Marii, matku Ježíše, případně Marii Magdalskou, Ježíšovu učednici. Modlitby k Panence Marii, která v křesťanství zastupuje ženský princip vedle mužského principu Boha otce, měly velký význam pro přímou zkušenost prostých věřících. Vždyť se v písních zpívá: „Panna Maria, po Bohu nejmocnější…“

V tradičním křesťanském přístupu, který po staletí v Evropě a jinde ovlivňoval kulturu i filosofii, nebyly příliš tolerovány přístupy založené na přímé zkušenosti se zakoušením Boha. I takoví mistři či světci, jako byli Mistr Eckehart, sv. František z Assisi, sv. Terezie z Avily, sv. Hildegarda von Bingen a další, museli svůj mystický přístup obhajovat před církevními představiteli a hrozilo jim obvinění z kacířství. Mistr Eckehart obviněn byl a odsouzení ho minulo (na rozdíl od mnoha jeho žáků) jen proto, že dříve zemřel.

Zajímavý příběh má anglicky zpívaná píseň We are one in the spirit (Jsme jednotni v Duchu).

V 60. letech ji katolický kněz složil na motivy slov z Janova evangelia „všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým“ a použil slova „they’ll know we are Christians by our Love (díky naší lásce poznají, že jsme křesťané) “ v duchu ekumenických snah o spojení křesťanů bez ohledu na to, zda je někdo katolík či protestant. O desítky let později byl text písně upraven na „and we know we are God’s childern (víme, že jsme děti Boží)“, jejíž text spojuje všechny bez ohledu na to, zda jsou křesťany, hinduisty, buddhisty . . .