Buddhismus je nábožensko-filosofický systém, jehož základem je učení Gautamy Buddhy, který žil v 6. stol. př. n. l., o vysvobození z utrpení z nekonečného koloběhu zrození a smrti a o dosažení stavu nirvány neboli vyhasnutí žádostivosti a nevědomosti díky poznání a spojení se s tím, co je nezrozené a bezforemné.

Podstatou tohoto učení jsou "Čtyři vznešené pravdy" a cestu k vysvobození popisuje "Ušlechtilá osmidílná stezka".

Zatímco v jiných náboženstvích může být člověk vysvobozen pouhou vírou v Boha, v buddhismu je kladen důraz na osobní poznání Pravdy, založeném na vlastních zkušenostech.

Přestože se v buddhismu vyskytuje mnoho božstev, nejedná se o bohy v klasickém teistickém pojetí, ale o bytosti obdařené neobyčejnou moudrostí, zvláštními schopnostmi a dlouhověkostí, které pomáhají hledajícímu na jeho cestě k poznání a vysvobození.

Gautama Buddha

Narodil se jako princ Siddhártha Gautama kolem roku 564 př. n. l. v Nepálu v městě Lumbini v královském rodě Šákjů. Odtud pochází jeho jměno Šákjamuni Buddha, kde buddha znamená probuzený, osvícený.

Podle legendy se královně Máje před Buddhovým početím zjevil ve snu bílý slon (symbol spravedlnosti, míru a prosperity), který ji daroval květ lotosu (symbol moudrosti a čistoty). To bylo znamením, že královna porodí výjimečného člověka. Sedm dní po porodu Májá zemřela a královnou se stala její sestra Mahápradžápatí Gautamí.

V šestnácti letech se Gautama oženil s šákijskou dívkou Jašódharou, s níž měl syna Ráhula, který se však narodil až po jeho odchodu do bezdomoví. Jednoho dne, když projížděl městem, uviděl starého nemohoucího člověka, poté nemocného a nakonec pohřební průvod. Tak si poprvé uvědomil, že ani on sám nemůže uniknout stáří, nemoci a smrti. Proto opustil ve věku 29 let domov a stal se asketou hledajícím osvobození z utrpení.

Šest let se věnoval přísné askezi, až jednoho dne, kdy seděl na břehu řeky vychrtlý půstem a na pokraji smrti, nalezl odpověď ve vzpomínce na zážitek z mládí, kdy seděl ve stínu stromu, bez jakýchkoli žádostí, v radosti a štěstí. Uvědomil si, že skutečná cesta k probuzení nespočívá v potlačení přirozených funkcí (dýchání, přijímání potravy apod.) nebo v navození výjimečných psychických stavů, ale v neusilování a setrvávání ve stavu bdělosti, bez myšlenek a přání. Objevil střední cestu, která se vyhýbá všem krajnostem. Nakonec ve věku 35 let dosáhl pod stromem bódhi na místě Bódh Gaja (bódhi = dokonalé poznání, bódha = probuzení, gaja = čeho bylo dosaženo) probuzení a konečného osvobození z utrpení a koloběhu životů.

Dalších 45 let pak Buddha chodil a předával své učení. Ve věku 80 let pak v městě Kušinagar vstoupil do paranirvány neboli nejvyšší nirvány (para = nejvyšší, nirvána = vyvanutí).

Buddhistické učení

Čtyři vznešené pravdy

Tvoří základ Buddhova učení a jejich intuitivní pochopení je předpokladem osvícení.

1. Pravda o utrpení

(dukkha = utrpení)

Věci v životě jsou neuspokojivé a strastiplné: Zrození, stárnutí, nemoc, smrt, zármutek, nespokojenost, bolest, neštěstí, nepohodlí, spojení s tím, co je nepříjemné, odloučení od toho, co je příjemné, nezískání toho, co si přejeme získat.

2. Pravda o vzniku utrpení

(samudaja = původ, příčina)

Příčinou utrpení jsou žádostivosti vedoucí k zachování života a ke znovuzrozování, které doprovází rozkoš a ulpívání na ní, hledání potěšení v pomíjivých věcech, touha po bytí (toho, co chceme) či zániku (toho, co nechceme).

3. Pravda o zániku utrpení

(niródha = zánik, zrušení)

Utrpení je možné ukončit úplným zaniknutím žádostivosti, osvobozením se od ní a neulpíváním na ní.

4. Pravda o cestě vedoucí ke konci utrpení

(márga = cesta)

Tuto pravdu popisuje "Ušlechtilá osmidílná stezka".

Tři klenoty buddhismu

Buddha - učitel

Dharma - nauka o přirozenosti věcí, duchovní cesta

Sangha - společenství, které je oporou na duchovní cestě

Buddhistické mantry

Jsou to posvátné texty, které se vztahují k nějakému aspektu Buddhy, k významnému buddhistickému učiteli či k oslavě Buddhova učení. Může se také jednat o části súter (náboženských textů).

Výslovnost manter se liší, např. v sanskrtu se vyslovuje padme (lotos) či sváhá (zvolání, vyjádření úcty, oslava), v tibetštině je to päme a sóha. Podobně se liší názvy klenotů buddhismu Buddha, dharma (v sanskrtu) a Budda, dhamma (v jazyce pálí) nebo jména buddhistických božstev představujících určitou vlastnost Buddhy: např. Avalókitéšvara (v sanskrtu), Čänräzig či Čenrezig (v Tibetu), Kuan-jin (v Číně).

Buddhové a bódhisattvové

Bódhisattva Avalókitéšvara

Pán íšvara, který hledí dolů, avalókita. Je bódhisattvou soucitu. Jako bódhisattva je označován ten, kdo se vzdá konečného osvícení, aby mohl pomoci druhým. Soucit karuná a moudrost pradžňá jsou dvě nejvýznamnější složky buddhistického učení. Avalókitéšvara (v sanskrtu) je v Tibetu nazýván Čänräzig, v Číně Kuan-jin.

Tárá

V sanskrtu Tárá (tárá = hvězda, zornička, perla), v Tibetu nazývána Dölma nebo Grolma (tj. Vysvoboditelka), je ženskou bohyní či bódhisattvou ztělesňujícím ženský aspekt soucítění. Podle legendy povstala ze slzy bódhisattvy Avalókitéšvary, kterou uronil, když viděl všechno utrpení světa. Je považována za Bohyni Transcendentální Moudrosti a Matku všech Buddhů.

Tárá je původně hinduistické božstvo, manželka mudrce Brhaspatiho, který je považován za učitele bohů a společníka boha Indry. Má přes dvacet forem, z nichž každá má jinou barvu a jiný duchovní atribut.

Zelená Tárá

Je představitelkou osvíceného konání a hojnosti.

Červená Tárá

Je představitelkou přitahování dobrých věcí.

Bílá Tárá

Je představitelkou soucítění, dlouhého života, uzdravování a poklidu.

Modrá Tára

Je představitelkou transformace hněvu.

Žlutá Tárá

Je představitelkou bohatství a prosperity.

Těchto pět bohyní, Zelená Tárá, Červená Tárá, Bílá Tárá, Modrá Tárá a Žlutá Tárá, jsou ženskou obdobou pěti dhjánibuddhů.

Černá Tára

Je představitelkou síly, moci, vlády.

Pět Dhjánibuddhů

Též se označují jako transcendentální Buddhové. Dhjánibuddhové jsou ztělesněním rozličných vlastností Buddhy. Souvisí s učením o třech tělech Buddhy (Trikája), což jsou: Tělo Pravdy Dharmakája, které je společné všem osvíceným bytostem, Tělo Projevu Nirmanakája, tělo projevené bytosti neboli fyzické tělo, a Tělo Blaženosti Sambhógakája, pomocí kterého bytost zakouší.

Dhjána znamená meditace. Je to stav, v němž mysl spočívá v klidu a je dočasně potlačeno pět překážek (uvedeno v jazyce pálí):

- smyslná touha káma-čhanda,

- nenávist vjápáda,

- nepokoj a výčitky udača, kukuča,

- strnulost a malátnost thína-middha,

- pochybovačnost vičikiččhá.

Pět transcendentálních buddhů symbolizuje pět aspektů Dharmakáji, pět aspektů osvícení.

Čhötrul Düčen

Svátek zázraků (únor, březen)

Jde o jeden ze čtyř největších svátků tibetského buddhismu, který připadá na úplňkový den na konci oslav svátku Losar. Lidé rozsvěcují světla a vytvářejí ve svých domech světelné ozdoby na připomínku zázraků, které konal Buddha Šákjamuni. Protože tyto zázraky mohl provádět jen skutečný buddha neboli probuzený, bylo to pomocí jemu oddaným k upevnění jejich oddanosti a podnětem ostatním k následování Cesty Buddhy.

V buddhistickém textu Mūlasarvāstivāda-vinaya se praví:

„Požehnaný v meditaci dosáhl takového stavu, že zcela zmizel. Poté se objevil na východní straně nebe a předvedl čtyři druhy ušlechtilého držení těla, tedy chůzi, stání, sezení a ležení. Při tom pevně setrvával v meditačním stavu rovnováhy. Poté začal provádět koncentraci na prvek ohně. Jakmile Požehnaný začal provádět koncentraci na prvek ohně, začaly z jeho těla vyzařovat paprsky světla různých barev, paprsky barvy modré, žluté, červené, bílé, bordó i barvy křišťálu.

Při předvádění Dvojitého zázraku vzplál z dolní poloviny jeho těla oheň, zatímco z horní poloviny těla proudila voda. Poté oheň planul z horní poloviny těla a voda proudila z dolní poloviny. Tytéž zázraky, které předváděl ve východním směru, předváděl i ve směrech západním, jižním a severním. Tak ve čtyřech směrech předvedl čtyři zázraky síly přesahující běžné lidské schopnosti. Poté, co tyto síly skryl, se opět posadil na lvím trůnu.“

Lví trůn zde symbolizuje sílu Cesty, Dharmy, která je jako řev lva a odstraňuje strach. Představuje sílu a božskost.

Vše pozitivní, co člověk během tohoto svátku udělá, se mnohonásobně zesiluje.

VESAK, BUDDHA PÚRNIMÁ, BUDDHA DŽAJANTÍ

(púrnimá = úplněk, džajantí = narození) (duben či květen)

Oslava tří událostí spojených s Buddhou Gótamou, jimiž jsou jeho narození džajantí, probuzení nirvána a odchod z těla parinirvána. Všechny se udály za úplňku měsíce vaišákha (duben či květen), v jazyce pálí vesákha, z čehož pochází i název Vesak.

Svátek slaví buddhisté v jižní a jihovýchodní Asii stejně jako v Tibetu a Mongolsku.

V některých oblastech se slaví na den úplňku na začátku lunárního měsíce vaišákhja (v dubnu), jinde na den úplňku na konci tohoto měsíce (v květnu).

Siddháta Gótama se narodil v 6. st. př. n. l. v Nepálu v městě Lumbini v královské rodině Šákjů (proto též Šákjamuni Buddha). Poté co odešel z královského paláce, aby našel Pravdu a osvícení, prošel dlouhým asketickým obdobím, až nakonec, když se všeho toho vzdal, dosáhl osvícení pod stromem poznání, stromem bódhi na místě Bódh Gaja (bódhi = dokonalé poznání, bódha = probuzení, gaja = čeho bylo dosaženo). Ve věku 80 let pak Buddha v městě Kušinagar vstoupil do parinirvány, úplné nirvány (pari = zcela /předpona/, nirvána = vyvanutí).

Oslavy svátku Buddha púrnimá probíhají v duchu Buddhova poselství klidu a soucítění. Před úsvitem oddaní přinášejí symbolické dary svému mistru, květiny, svíčky, vonné tyčinky. Jako symbol osvobození z pout samsáry jsou zvířata, ptáci či hmyz vypouštěny ze zajetí na svobodu.

V chrámech se recitují buddhistické sútry a zpívají se mantry oslavující tři klenoty buddhismu, jimiž jsou Buddha, Dharma a Sangha. Buddha je ten, kdo je probuzený a může pomoci všem bytostem v následování jeho cesty. Dharma je cesta, učení, které Buddha předal a zanechal svým následovníkům. Sangha je společenství oddaných, které je pro všechny pomocí a podporou.

Na oltář se do nádoby s vodou nebo čajem a květy umisťuje malá soška Buddhy, aby mohli oddaní sošku polít či pokropit. Jde o symbol očištění od špatných minulých činů.

Buddhističtí mniši pořádají přednášky a promluvy o Buddhově životě a učení a nabádají oddané k hlavním zásadám, jako je neubližování ahimsá, a to vůči všem bytostem, a tolerance vůči všem ostatním duchovním a náboženským směrům.

Když Buddha umíral, viděl, jak jeden z jeho nejbližších žáků Ánanda pláče. Buddha mu pravil, aby místo pláče nad tím, co je nevyhnutelné, pochopil zákonitost, že všechny objekty podléhají rozkladu a jediné, co nezaniká, je skutečnost Cesty, Dharmy. Také ho nabádal, aby se uctívání neprovádělo pouze formou darů, květin, vonných tyčinek a svíček, ale hlavně upřímným a poctivým následováním Dharmy.

Guru Púrnimá

Svátek mistrů, učitelů, guru (púrnimá = úplněk) (červenec)

Oslava všech mistrů, učitelů, guru, oslava vztahu učitel a žák. Je to oslava narození velkého učitele Vjásy, autora Mahábháraty. Guru (gu = nevědomost, temnota, ru = odstraňovatel) je odstraňovatel nevědomosti, temnoty.

Tento den se vzdává úcta všem duchovním mistrům. Slouží se púdža k uctění guru, zpívají se bhadžany a kírtany. Žáci téhož guru si vyjadřují vzájemný respekt mezi sebou.

Svátek slaví buddhisté, hinduisté (i džinisté). Buddhisté ho oslavují jako den, kdy Buddha pronesl svou první promluvu. Hinduisté ho oslavují jako den, kdy Šiva předal učení jógy sedmi mudrcům zvaným saptarši.